Viklický, Beethoven, svět .

Album Cookin‘ in Bonn je jednou z mála nahrávek tuzemského jazzového souboru, které ve vlastní produkci vydala zahraniční (anglická) gramofonová společnost Dekkor Records. Jde o záznam koncertu uspořádaného v rámci bonnského festivalu Ludwiga van Beethovena, který měl ukázat, jak se dědictví velikána rozvíjelo v Čechách a na Moravě.

Jestliže se na programu vedle symfonických skladeb kupříkladu Antonína Dvořáka či Leoše Janáčka objevil i jazz Emila Viklického, lze to považovat za osobité pojetí tématu. Ovšem Beethovenův vliv zde neznamenal pouhé jeho uctívání či napodobování, nýbrž hlubší a obecnější záběr do oblasti hudebního myšlení.

Viklického trio, zejména v parafrázích moravských lidových písní, pracuje s pregnantními motivy. Ty jsou přejímány, imitovány, obměňovány a zpracovávány s naléhavostí a soudržností, která v improvizační sféře odpovídá vnitřnímu napětí Beethovenovy kompoziční práce. Způsob, jakým František Uhlíř u kontrabasu naslouchá tomu, co Emil Viklický hraje na piano, a okamžitě se toho zmocňuje, může k takovým analogiím svádět.

Pro posluchače, kteří nepotřebují poněkud vykonstruovanou technickou analýzu, řekněme prostě, že takový dialog piana a basy patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co můžeme dnes i ve světovém jazzu slyšet. Viklického trio ho v Bonnu předvedlo ve čtyřech moravských motivech — Vrať sa milý,  Aspen Leaf, Touha a Vínko, vínko.  K tomu se přiřadila i Uhlířova skladba Song For Jane, v níž se kontrabas kultivovaně vrátil ke klasickému zvuku při hře smyčcem. Laco Tropp u bicích plnil důležitou úlohu věrného strážce tempa, jak jej charakterizovaly i zahraniční kritiky.

Aby se i posluchači jazzového mainstreamu mohli přesvědčit, že rovněž v něm má Viklického trio své místo, doplnily festivalový program dva standardy: Duka Ellingtona a Ray Browna a přídavek s hitovým motivem.

Dr. LUBOMÍR DORUŽKA , MF Dnes 16.3.2007