Operní tvorba Emila Viklického představuje nejplnější vyjádření jeho dlouhodobého dialogu mezi jazzem a středoevropskou klasickou tradicí. Jeho opery jazz jednoduše nezasazují do orchestrálního rámce — přehodnocují možnosti obou žánrů zevnitř.
Ve spolupráci s českými a slovenskými libretisty čerpá z lidových pohádek, literárních textů i historických námětů — vždy v nich nachází hudební jazyk, který je zároveň zakořeněný i předvídavý.
Jeho opery byly uvedeny na předních scénách v České republice, na Slovensku, v Rakousku a Německu a byly vysílány Českým rozhlasem a Českou televizí.